Historický vývoj ložisek

Raná forma ložisek s lineárním pohybem spočívala v umístění řady dřevěných tyčí pod řadu pákových desek. Moderní lineární ložiska používají stejný princip činnosti, ale někdy se místo válečků používají kuličky. Nejjednodušším typem otočného ložiska je pouzdrové ložisko, což je jednoduše pouzdro vložené mezi kolo a nápravu. Tato konstrukce byla později nahrazena valivými ložisky, která nahradila původní vložku s mnoha válečkovými válečky, přičemž každý valivý prvek fungoval jako samostatné kolo.
Příklad raného kuličkového ložiska byl objeven na starověké římské lodi postavené v roce 40 př. n. l. u jezera Nami v Itálii: dřevěné kuličkové ložisko bylo použito k podpoře otočné desky stolu. Říká se, že Leonardo da Vinci popsal typ kuličkových ložisek kolem roku 1500. Jedním z různých nezralých faktorů kuličkových ložisek je, že se mohou navzájem srazit a způsobit další tření. Tomuto jevu se ale dá předejít umístěním kuliček do malých klecí jeden po druhém. V 17. století podal Galileo nejranější popis kuličkových ložisek namontovaných v kleci. Na konci 17. století C. Warlow z Anglie navrhl a vyrobil kuličková ložiska, která se montovala na poštovní vozy pro zkušební použití, a P. Worth z Anglie získal patent na kuličková ložiska. Nejstarší praktické valivé ložisko s klecí vynalezl hodinář John Harrison v roce 1760 k výrobě měřiče hodin H3. Na konci 18. století publikoval HR Hertz z Německa práci o kontaktním namáhání v kuličkových ložiskách. Na základě Hertzových úspěchů provedli R. Strerbeck z Německa a A. Palmgren ze Švédska rozsáhlé experimenty, které přispěly k rozvoji teorie návrhu a výpočtu únavové životnosti valivých ložisek. Následně NP Petrov z Ruska aplikoval Newtonův zákon viskozity pro výpočet tření ložisek. První patent na kuličkovou drážku získal Philip Vaughn z Carsonu v roce 1794.
V roce 1883 navrhl Friedrich Fisher použití vhodných výrobních strojů k broušení ocelových kuliček stejné velikosti a přesné kulatosti, čímž položil základ ložiskového průmyslu. O. Reynolds z Velké Británie provedl matematickou analýzu Thorova objevu a odvodil Reynoldsovu rovnici, čímž položil základy pro teorii hydrodynamického mazání.